Zde se nacházíte: úvodní stránka » články, tipy, rady » Korkové podlahy pro komerční prostory

Korkové podlahy pro komerční prostory

20.11.2007

Popularita korkových podlah stoupá a už dávno není pouze doménou bytů a rodinných domků. Dnes se korkové podlahy stále častěji uplatňují i ve veřejných budovách a komerčním sektoru, protože nabízejí široký výběr a disponují celou řadou vynikajících vlastností.

Odolné korkové dlaždice působí pod nohama měkce a navíc izolují proti horku i chladu. Pomáhají zvýšit kročejovou neprůzvučnost (IIC) i vzduchovou neprůzvučnost (STC), působí proti alergicky a jsou přátelské vůči životnímu prostředí. Ceny korkových podlah jsou navíc v obdobné kategorii jako dřevo.

Restaurace, tělocvičny a kanceláře

Korkové podlahy se používají ve veřejných budovách řadu let. Například už budova staré burzy v Torontu měla korkové podlahy, které poskytovaly úlevu kloubům obchodníků, kteří musí být celý den na nohou a nabízely určitě příjemnější atmosféru než obvyklé tvrdé dlaždice. V padesátých letech 20. století se už korkové podlahy běžně používaly v restauracích, tělocvičnách i kancelářích – všude, kde lidé tráví dlouhou dobu stáním. Tehdy byly používané korkové dlaždice pevné a masivní s jednotným dezénem. Obvykle byly povrchově upraveny tak, aby vypadaly jako dřevěná podlaha – to znamenalo zbrousit je a nalakovat. Se svou tloušťkou od 4 do 6 mm byly neobyčejně odolné a trvanlivé.

Jak roky ubíhaly, výrobci korkových desek se snažili snižovat náklady a masivní dlaždice nahrazovali kompozitním korkem s dýhovým povrchem a tloušťka snižovala až na 2 mm. Podlahová lepidla užívaná v korkových dlaždicích se navíc změnila z velmi silného, ale toxického tmelu na moderní pružný uretan. Tyto změny měly někdy nepříjemné důsledky – dlaždice se někdy při pokládání či zvedání lámaly. Korkové podlahy přišly o svou pověst a prodej korkových podlah zoufale klesal.

Korek dnes

Když si výrobci uvědomili, jakých fatálních chyb se v tomto období dopustili, přikročili k nápravě a korek slavil velký návrat. V 90. letech 20. století odbyt korkových podlah rostl přímo exponenciálně, což je trend, který trvá dodnes. Minulost přinesla poučení v podobě striktních zásad pro budoucnost a ti, kdo dnes pokládají korkové podlahy, se mohou spolehnout na bezproblémovou instalaci, která dovoluje využít všech předností tohoto produktu.

Na trhu jsou dnes dva druhy korku vhodné do veřejných budov.

• Prvním jsou standardní nalepované dlaždice. Tyto dlaždice mají obvykle velikost 12 čtverečních palců (1 palec = 2,54 mm) a tloušťku 4 mm, byť k dispozici jsou i větší rozměry, mají skosené hrany nebo jsou bez nich a nabízejí se v nejrůznějších tvarech. Kupují se buď v masivním provedení (celá dlaždice má stejnou strukturu) nebo s dýhovým povrchem. Do veřejných budov jsou ovšem nejvhodnější masivní dlaždice, protože po letech opotřebení je možné je renovovat zbroušením. Z továren dlaždice vycházejí buď jako polotovar nebo s povrchovou úpravou, které zahrnuje tři vrstvy UV-chráněného polyuretanu.

• Druhým typem korkových dlaždic, který se dnes vyrábí, jsou plovoucí korkové palubové podlahy. Podobně jako palubové podlahy z laminovaného dřeva, plovoucí korkové palubovky jsou založeny na korkovém základu obvykle 2 mm silném, jádře z MDF dřevovláknité desky a 3 mm povrchové vrstvy korku s volitelným vzorkem. Tyto dlaždice se obvykle kupují už s povrchovou úpravou, tj. 3 vrstvami UV-ošetřeného polyuretanu. Pokládají se metodou srážení drážek a čepů stejně jako laminované podlahy. Promyšlený dezén minimalizuje počet proměnných, které mohou překazit úspěšnou instalaci. Například s rozpínáním nebývají prakticky nikdy potíže a sotva co je tak snadné jako sesazení dlaždic při instalaci. Krom toho plovoucí podlahu lze pokládat i na nevalný podklad, stačí když je rovný.

Ve veřejných budovách se dají použít obě metody, ovšem vzhledem k větší zátěži a opotřebení v porovnání s byty architekti spíše doporučují podlahy lepené na podklad. Pokládají ho za pevnější a trvanlivější, protože při použití této metody je podlaha pevně ukotvena.

Hlavní otázkou, kterou je třeba vyřešit před instalací korkové podlahy je, jaké vybrat lepidlo. Korkové dlaždice se totiž působením horka a vlhka rozpínají a smršťují stejně jako dřevo. Naštěstí pórovitá struktura korku je pružná, takže není nutné volit pružné lepidlo. Lepidlo ale musí být dostatečně pevné, aby vzniklá vazba byla odolná, jinak totiž vlhkost v lepidle může způsobit, že dlaždice během schnutí nabobtná. Výsledkem by mohly být zdvižené rohy v místech, kde schlo lepidlo. Přilepit znovu zdvižené okraje je pak obtížné.

Pro pokládání korkových desek se nejvíce osvědčilo spojovací lepidlo na bázi vody, které na nejrůznějších površích vykazuje 100% úspěšnost. Spojovací lepidlo se aplikuje jak na podklad, tak na spodní stranu korkové dlaždice. Nechá se zcela zaschnout (asi 40 minut). Dlaždice se pak připevní k podkladu. Dlaždici zlehka položíme na podklad a pak posuneme na příslušné místo. Jakmile však dlaždici k podkladu přitlačíme, vytvoří se permanentní spojení a s dlaždicí už nelze hnout.

Ti, kdo podlahy pokládají, mohou vytvářet podlahy s nejrůznějšími vzory, např. šachovnice nebo zvýraznit okraje použitím dlaždic s různým povrchem. Korkové polotovary mohou být obarveny prakticky jakoukoli barvou na dřevo a pak povrchově upraveny. Ošetřit povrch na místě je snadné; na povrch podlahy se nanesou tři vrstvy polyuretanu na bázi vody a mezi vrstvami se provede jemné zbroušení. Každá vrstva polyuretanu na bázi vody schne asi 4 hodiny, takže celou podlahu můžeme mít hotovou za jediný den.

Povrchová úprava podlah

Ve veřejných prostorách je obvykle nejlepší provádět povrchovou úpravu podlahy až na místě. Naneseme-li totiž polyuretan na místě, vytvoří se zcela hladký jednolitý povrch, protože lak zalije i spoje mezi dlaždicemi. Je ovšem důležité použít produkt na bázi vody a ne na bázi rozpouštědla. Jakmile se totiž rozpouštědlo stabilizuje, polyuretan na bázi rozpouštědla způsobí, že podlaha zežloutne.

Pokud jsou správně položené, snášejí korkové podlahy vodu velmi dobře. (Koneckonců korek je nejběžnější materiál zátek lahví s vínem). Korek už ze své podstaty na vodě plave. Nenasákne vodou a neplesniví. Louži vody na korkové podlaze absorbuje pórovitá struktura korku a voda se odtud vypaří do okolního prostředí. Samozřejmě, že extrémní množství vody (např. povodeň) má na korkové podlahy stejně zničující dopad jako na jakýkoli jiný druh podlahy. Běžná vlhkost nebo louže z převržených sklenic těmto podlahám však nic neudělají.

Korkové podlahy a dlaždicový dezén naštěstí skryje většinu škrábanců a běžných povrchových kazů. Díky barvám navíc i špinavá podlaha obvykle vypadá čistě. Existuje ale jednoduchý trik, jak podlahu po takových řekněme pěti letech silného používání renovovat. Lehce zbruste polyuretanový povrch a na zdrsněnou plochu naneste novou vrstvu polyuretanu. Pokud jsou dlaždice poškozeny výrazně, lze je důkladně zbrousit a provést kompletní renovaci – musí to ale být dlaždice masivního (homogenního) typu. To však obvykle není třeba dřív jak za 15 až 25 let i za déle. Korek se pokládá na nejrůznější povrchy. Nejběžnější je pokládat kokrové podlahy přímo na beton nebo překližku. Problémem není snad žádný povrch, pokud nevykazuje závažné defekty, které by se mohly promítnout skrze korkovou podlahu. I podklad, který není stoprocentně rovný, lze použít. Pružnost korkové dlaždici umožňuje přizpůsobit se tvaru i nerovného podkladu.

Korek pod podlahou

Korek není skvělý jen jako vrchní povrch, ale i jako podklad podlah. Může se pyšnit vysokou zvukovou neprůzvučností a nulovými problémy s životním prostředím (jako např. jedovaté výpary). Podkladové korkové fólie patří mezi nejvíce používané produkty. Pod keramickou či mramorovou podlahu se navíc používá tenká korková membrána k tlumení pnutí a ochraně před praskáním, na které obvykle upozorňují výrobci. Korkové membrány jsou odolné, snesou velkou zátěž a vydrží prakticky věčně.

Odkud se korek vlastně bere

Korek je kůra korkového dubu, který roste ve Středomoří. Kůra se ze stromu odřezává maximálně jednou za devět let. Toto sklízení stromu nijak neubližuje. Dožívá se až asi 200 let. Výsledky sklizně každý rok určují cenu suroviny, což zase má vliv na cenu konečných korkových výrobků. Stejně jako u ropy platí, že cena surového korku závisí na mnoha faktorech, které často nemají s prostým mechanismem nabídky a poptávky nic společného.

Po sklizni se počká, až se kůra stabilizuje. Pak se sterilizuje za vysokých teplot a nakrájí se na proužky, ze kterých se razí zátky do lahví. Zbylý odpad se rozemele a z něj se pak vyrábí ostatní výrobky jako podkladové fólie, korkové podlahy nebo obklady na stěny.

Přesný počet a skladba korkových zrn se liší dlaždici od dlaždice, protože jde o přírodní produkt. Takže i když jsou dlaždice seříznuty na stejný rozměr, jedna z dlaždic se může rozepnout víc než druhá a jejich rozměry pak nebudou stejné. Je důležité to mít na paměti, když plánujeme pokládku korkové podlahy. Nejjednodušší způsob, jak nabobtnání některých dlaždic kompenzovat, je jednotlivé dlaždice uspořádat střídavě (stejně jako když se pokládají cihly) místo abychom se pokoušeli je sesadit do mřížky. Mřížkové instalace jsou sice možné, ale bývají s nimi problémy.

« kompletní seznam článků

vytiskni stránku nahoru