Zde se nacházíte: úvodní stránka » články, tipy, rady » Korek, cesta od kůry k lahvi

Korek, cesta od kůry k lahvi

19.11.2007

Sklizeň korku spočívá v oloupání vnější kůry korkových dubů. Nejvhodnější roční doba je od května do srpna, v čase nejrychlejšího růstu kůry .

Korek se sklízí v pravidelných intervalech (cca 9 let), aby měl strom prostor pro zdravý růst a mohl se dožít svých 150 až 200 let. Každý korkový dub může za svůj život poskytnout v průměru asi 17 sklizní. První sklizeň korkové kůry je vhodná v době, kdy kmen dosáhne obvodu 70 centimetrů a výšky 120 cm. Na korkové zátky se však hodí až teprve kůra třetí sklizně. Kůra první sklizně má velmi nepravidelnou strukturu a říká se jí “panenská kůra“. Kůře z druhé sklizně říkáme ještě „panenská“ nebo “reprodukční korek”, není již tak tvrdý, ale stále se na zátky nehodí. Struktura korku z druhé sklizně se hodí například na výrobu korkové podlahy.

Teprve od třetí sklizně má korková kůra dostatečnou kvalitu – tomuto korku se přezdívá „Amadia“ – a dub bude od teď zdrojem kvalitního korku po zhruba 150 let. Profesionálové dokáží strom oloupat, aniž by ho trvale poškodili, protože první vrstva reprodukčního korku navazuje na stále dorůstající panenskou vrstvu neoloupané části stromu. Sklízeči ke své práci používají speciální sekeru. Čepel slouží k vytvoření záseku, konec rukojeti je vytvarovaný pro odtržení kůry.

Aby stromy zůstaly zdravé, reguluje podmínky sklizně kůry korkových dubů zákon. V Portugalsku se korek sklízí v cyklu nejméně 9 let. Na kůru stromu se maluje kalendářní rok, aby bylo jasné, kdy byl naposledy loupán.

Loupání kůry

Delikátní operace loupání korku se provádí už desítky let stejným způsobem. I dnes zůstává loupání pomocí speciální sekery nejrychlejší a nejčistší metodou. Loupání sestává z pěti kroků:

1. Otevření

2. Odchlípení

3. Dělení

4. Odtržení

5. Odnesení

Prvním krokem je otevření, kdy se vybere nejhlubší prasklina v kůře a do ní se udělá svislý zásek. Hrotem sekery se přitom kroutí, aby se svrchní vrstva kůry oddělila od spodní.
Pak se ostří sekery zasune mezi odtržený pruh a spodní vrstvu kůry a kus se odloupne. Sekerou se kroutí mezi kmenem a korkem, aby se od kmene oddělil v co největších plátech.

Provede se vodorovný zásek a dělící čára mezi korkem, který má zůstat na stromě a tím, který se má odstranit.

Kůra se pak zcela oddělí od stromu a dává se pozor, aby se nerozlomila. Čím větší kusy se podaří oloupat, tím větší mají prodejní cenu. Velikost odloupaných kusů závisí na zručnosti a zkušenosti sklízečů. Po oddělení prvního plátu se celý proces opakuje kolem celého kmene.

Po sklizni

Sklizené pláty korku potřebují čas, aby se stabilizovaly. Rozdělí se podle kvality pro další použití (např. na přírodní zátky, disky nebo výrobky z lisovaného korku). Vybrané pláty se naskládají na sebe a nejméně šest měsíců se nechají venku vystavené působení slunce, větru a deště. Tak se z korku odstraní většina smůly, polyfenoly zoxidují a textura korku se stabilizuje. Když je korek stabilizovaný, pláty korku se nejméně hodinu vaří v čisté vodě. Korek je důležité vyvařit, aby byl pružnější a jeho póry se roztáhly. Před vařením jsou totiž póry/buňky korku svraštělé a zvrásněné. Při vaření se v nich uzavřený vzduch rozepne a korek tak získá velmi pevnou a jednotnou buničitou strukturu. Při vyváření korek nabyde na objemu a zvětší se až o 20 procent, je pak také více plochý a jemnější.

Vyváření – standardní procedura schválená Mezinárodním kodexem postupů výroby korkových zátek – také podstatně eliminuje vnitřní mikroflóru. Mnozí výrobci však navíc používají ještě další metody k dosažení lepší kvality. Někteří nechávají vaření řídit v uzavřené nádobě počítačem. Když je korková plát vyvařený, nechá se vyschnout a na tři týdny se umístí do skladu s řízenou teplotou a vlhkostí vzduchu. Okraje plátů se pak seříznou, aby vznikly pravoúhlé desky. Seříznuté se roztřídí podle tloušťky a kvality v závislosti na své pórovitosti a případných kazech.

Ražba zátek

Když uplynou tři týdny, korkové desky se začnou zpracovávat. Nařežou se na pásy, ze kterých razí zátky. Pásy s pravidelným tvarem se hodí pro strojovou automatizovanou ražbu; z méně pravidelných pásů se zátky razí ručně. Po vyražení se konce každé surové zátky seříznou do správného tvaru a vyhladí. Vhodné odřezky se zpracují na lisovaný korek. Zátky z lisovaného korku se vyrábějí se stejnou péčí a důkladností jako zátky z přírodního korku. Při zpracování se využije všechen korek, dokonce i korkový prach. Vyrábí se z nich další produkty jako izolace a nejrůznější materiály pro stavebnictví. Ani kousíček kůry korkového dubu nepřijde nazmar.

Korkové zátky pak procházejí skenováním (včas se tak odhalí kazy, které by mohly tekutině v lahvi škodit) a jsou rozděleny podle kvality.

Skenování provádějí automatické optické přístroje pracující na bázi rozpoznání struktur. Alternativou je svěřit tuto práci zkušenému personálu, který každou zátku prohlédne a podle svého uvážení přidělí hodnocení.

Ošetření zátek

Vybrané korkové zátky se pak musejí omýt a dezinfikovat. Nejčastěji se k tomu používá vodní roztok s peroxidem vodíku. Novější metody používají k dezinfikování zátek ozón, nebo mikrovlnné trouby. Dalším krokem je sušení zátek ve zvláštních troubách. Sníží se tak vlhkost, zátka se stabilizuje a její vlastnosti dosáhnou optima. Minimalizuje se tak i kontaminace mikroorganismy. Tyto metody umožňují zbavit se vnitřní vlhkosti a mikroorganismů bez nejmenšího poškození buněčné struktury korku.

Když je hotovo konečně roztřídění, přišel čas zátky označkovat ať už tradičně inkoustem či ražbou. Zátky označené logem či značkou výrobce dostanou parafínový nebo silikonový povlak, aby se snáze aplikovaly do lahve a vyjímaly z hrdla lahve. Rovněž tím napomáhají k lepším izolačním vlastnostem. Na závěr stroje zátky automaticky napočítají, dezinfikují se oxidem siřičitým a zataví vzduchotěsně do PE pytlů.

« kompletní seznam článků

vytiskni stránku nahoru